ZAHRADA VÁŠNÍ

Srazy a setkání

 

 stalo se jednoho krásného zimního dne......

 "Malý" babinec 

*** 13.02.2010 ***

 

 

…jak už to tak bývá slovo dalo slovo a já, bujsembu a  naše milá danaaaaaaaaaa jsme se dohodly,že při příležitosti toho že Danuška přijela k nám na Moravu si dáme malé dostaveníčko.Všechny dohromady jsme se měly vidět poprvé a tak jako u každého „poprvé“ ….hořely jsme přímo nedočkavostí a zvědavostí.

 

Pokusím se Vám tedy svýma očima přiblížit jak naše setkání vypadalo. 

 

 

První panika se mě zmocnila v okamžiku,když sem po posledním telefonátu s bujsembu (stojíc nahá  ve vaně v žáru příprav na večer)  zjistila,m že se blíží kritická doba a že bych se měla tedy konečně rozhodnout,co na sebe.Jelikož mi holky plesové šaty zavrhly hned v počátku mých úvah vzít si je na sebe s absencí spodního prádla,vznikl mi docela problém. Po půlhodině neustálého oblékání a svlékání snad celého mého šatníku jsem se rozhodla pro radikální řešení…..zavolat holkám v čem jdou ony.Toto řešení se ukázalo uspokojivým a tak sem na sebe rychle hodila pár svršků,namalovala jsem si nějaký ten obličej,který by neděsil kolemjdoucí a vyběhla se psem.Zabouchly se za mnou dveře a já ve snaze rychlého kroku abych stihla autobus…flákla sem sebou hned před domem…padlo pár jadrných poznámek na adresu sněhu a špatné volby obuvi…Nicméně sem se rychle posbírala a již trošku pomalejším a nejistým krokem sem mířila na zastávku autobusu. Dopajdala sem včas a tak sem již s klidnou duší nastoupila do vymrzlého dopravního prostředku,který mě dovezl na přestupní zastávku,kde sem měla 5 minut času na přestup do linkového autobusu jedoucího k bůůůůů a Daně.

 
  Po rychlé orientaci kdeže to vlastně jsem sem zpozorovala na protější straně stojící linkový autobus.Na mé straně jsem žáden spoj jedoucí k bůůůů nenašla a tak sem bystře usoudila,že stojící autobus na druhé straně cesty bude nejspíš ten na který mám nastoupit.V tom okamžiku jsem koukla na hodinky a bylo přesně 18:28 a odjezd mého autobusu byl o pouhé 2 minuty později.Nechci říct,že by se mě zmocnila přímo panika,ale při pohledu na zábradlí,které rozdělovalo silnici v obou směrech cca 100m jsem začala malinko tušit,že by mohly nastat komplikace. Ale jelikož sem byla odhodlána tento spoj stihnout…naproti klouzajícím botám a naraženému zadku z předchozího pádu jsem se dala do běhu k nejbližšímu přechodu těsně za končícím zábradlím.Když pominu jednoho řidiče,který mě málem srazil…druhý už byl ohleduplný a z dálky na mě bliknul čímž bylo jasné,že mohu pokračovat v „běhu“ na zmíněný autobus. O to větší bylo překvapení,když cca 10m před autobusem,se řidič rozhodl,že nastal čas odjezdu a odrazil svůj koráb od nástupního ostrůvku a ODJEL ….marné bylo mé pokřikování a rozhazování rukama do všech stran.Autobus byl prostě fuč.  Ještě s malou jiskrou naděje se ptám paní stojící na zastávce,zda to nebyl náhodou nějaký jiný spoj jedoucí jinam než sem potřebovala já.Ale jak se dalo čekat…mé podezření se bohužel potvrdilo. Chvilka beznaděje pominula a tak nezbylo než opět volat holkám a seznámit je s nastalou situací….po chvíli vyhledávání dalších spojů jme zkonstatovaly,že není jiná varianta než počkat 45min na další spoj.Smířená s touto variantou jsem zašmátrala v kabelce po sluchátkách a chvíli čekání jsem si zpříjemňovala (zřejmě k pobavení muže stojícího na protější straně silnice) hudbou a také zpěvem .

  

Příjemně drobně sněžilo a hudba znějící do mých uší mi 45min čekání zkrátily.Po příjezdu autobusu sem si kupodivu nezlomila promrzlé palce u nohou a nastoupila jsem konečně do správného autobusu jedoucího za holkama. Po chvíli mě potěšila příchozí SMSka, zda-li jsem nezmrzla a tak sem je uklidnila,že již pomalu roztávám a mířím k nim. Výstupní stanici jsem si ujasnily a holky už mě čekaly na zastávce.

  

Proběhlo přivítání a mohly jsme  za veselého švitoření vyrazit do místního tanečního podniku.Bylo tam  příjemné intimní osvětlení a v pozadí hrála hudba…Po chvíli přiběhla servírka s dotazem,co si dáme k pití.Její veselý a příjemný výraz se trošku změnil po dotazu bujsembu když se směle zeptala : „ Co tady čepujete“ ??? Servírka hbitě s trochou smutku v očích,že nás nejspíše zklame, odvětila : „ tady se ale nečepuje“ … Zasmály jsme se a objednaly si každá dle své chuti….whisky fernet a puschkina to vše s plnou sklenicí ledu .První runda vyschla docela rychle a tak jsme opět nakoukly do nápojového lístku a koumaly co dál….servírka byla v mžiku u nás…posbírala prázdné  skleničky a další „skromný“ dotaz bujsembu,kdy jsme jen tak lehko koketovaly s myšlenkou,že bychom si objednaly celou láhev vodky odvětila pouze cifrou 780,-   Takže naše rozhodování bylo rychlé a naši  předešlou  objednávku jsme zopakovaly.

 

 

Přišlo moc příjemné povídání o nás…o životě jak doma tak tady na CHATU….spousta smíchu a legrace byla přerušena příjemným přivítáním „kapely“,která nám v dalších minutách zpříjemňovala pobyt a vyzívala k tanci. Runda byla opět dopita  …avšak o to bylo větší naše překvapení,když k nám přiběhla servírka…tentokráte s plnou lahví bílého vína a třemi skleničkami nám je servírovala na stůl se slovy,že je to pozornost pána sedícího kousek od nás.  No…nevypadal nejhůř…byl docela urostlý a jak asi většina z vás tuší…byl i starší ;-) …oblečen do bílého trička,které mu pod těmi fialovými světly zářilo do okolí. Ke zklamání všech jsme ale musely láhev odmítnout,neboť žádná z nás víno moc nepije a po tom co jsme měly již v sobě jsme nechtěly ani míchat. Servírka nám tedy vyhověla a místo vína jsme si tedy na účet „milého pána“ objednaly další rundu stejného složení. Po přípitku a krátké konverzaci s oním gentlemanem, kdy nám vysvětloval,že bych chtěl s námi oslavit svou „nohu“ ,neb jak  následně vyšlo najevo málem o ni prý přišel a teď v ní má kovové šrouby jsme mu popřály hodně šťastných kroků do budoucna a věnovaly se opět naší „babské“ konverzaci.

 

S přibývající hladinou alkoholu v krvi a s příjemnou kulisou známých písniček hrajících z podia  jsem vtrhly na parket.  Má snaha fotit vyšla jako naprosté bláznovství a tak jsme se věnovaly raději zpěvu a tanci.Pár rychlejších kousků nás trošku zmohlo a tak jsme zase usedly ke stolu,skleničkám  a příjemnému povídání.Já změnila repertoár a dala si místo whisky také fernet.Opět snaha udělat nějakou fotku u čeho jsme se hezky nasmáli po shlédnutí toho,co jsme vyfotily.

 

Bohužel čas se mi neúprosně krátil a tak jsme vyrazily na zastávku,odkud mi jel poslední spoj do Ostravy. Zmatené pobíhání bůůů od jedné cedule ke druhé ve snaze najít odkudže mi to vlastně jede jsme konečně našly onen spoj.Byla chvíle času,která naprosto vybízela k návštěvě hospůdky hned naproti zastávky. Zaháknutá do Danušky (abych neupadla na klouzajících botách) jsme vstoupily do podniku a s naprostou jistotou přistoupily k baru,za kterým stála mladá slečna a  my si objednaly …jak jinak…než 3x fernet a aby to nevypadalo blbě tak jakože jeden tonic.Mladá servírka asi měla potíže se zrakem,neb místo 3 skleniček nám dala pouze dvě,což jsme bravurně vyřešily slámkami v krásných barvách.Vycucly jsme poslední kapky nápoje a byl akorát čas odjezdu.

 

Rozloučení s holkama a za smíchu a trošku veselých poznámek směrem k řidiči o znásilnění jsem nastoupila a doufala,že přestup v Havířově nedopadne stejně jako při první cestě.Pro sichr jsem se zeptala mladého řidiče,který se celou cestu na mně potutelně usmíval v zrcátku kdeže je přesně zastávka,kde mám přestoupit.  Ten mi hbitě vyjel ze své mašinky na výdej lístků seznam všech zastávek,které ovšem byly tak titěrně malé,že v šeru autobusu byly naprosto nečitelné.Podával mi je ale s tak hezkým úsměvem,že sem se zmohla jen na klasické „děkuji jste moc hodný „    Vyčíhla jsem,kde se chystá vystupovat nejvíce lidí a u výstupních dveří jsem se u jedné milé paní  ujistila že se skutečně jedná o přestupní stanici.Čas byl dobrý a tak bylo dost času prohlédnout obě strany silnice odkudže mi autobus mířící do Ostravy jede.Po chvíli už sem seděla naprosto klidná se sluchátky v uších a příjemným úsměvem s podařeného večera na cestě domůůůů…

 

  Doufám,že tento večer nebyl posledním a že příště se uvidím i s dalšími z Vás…

 

Tak snad jste se u čtení těchto řádek moc nenudili a že po dalším setkání toho bude na napsání  snad mnohem mnohem více.

Pa Vaše TAJEMNAZAHRADA  bujsembu  a  danaaaaaaaaaa

***